PLAY PREVIOUS BACK NEXT

JOE BONAMASSA   

Royal Tea

RELEASED
2020
TYPE
studio album
STYLES
rock, hard rock, blues
TRACKS
01, When One Door Opens  (7:35)
02, Royal Tea  (4:29)
03, Why Does It Take So Long To Say Goodbye  (6:45)
04, Lookout Man!  (5:31)
05, High Class Girl  (4:54)
06, A Conversation With Alice  (4:19)
07, I Didn't Think She Would Do It  (4:12)
08, Beyond The Silence  (6:46)
09, Lonely Boy  (4:06)
10, Savannah  (4:38)
11, Don't You Do Me No Favours  (5:38)  BONUS
12, Don't Hand Me Your Hangups  (4:13)  BONUS
DURATION
63:00
MUSICIANS
JOE BONAMASSA -vocals, guitars, mandolin (10)
KEVIN SHIRLEY -acoustic guitars (3,4), percussion (3)
ROB MCNELLEY -rhythm guitars (6,7,11)
REESE WYNANS -organ (1÷3,5÷8,10÷12), Wurlitzer (6,10),
      piano (8,11,12), hammond (9)
JOOLS HOLLAND -piano (9)
ERROL LITTON -harmonica (4)
LEE THORNBURG -trumpet (9,12)
PAULIE CERRA -saxophone (9,12)
RON DZJUBLA -saxophone (9,12)
MICHAEL RHODES -bass
ANTON FIG -drums (1÷10,12), percussion (4,8,11)
GREG MORROW -drums (4,11), percussion (4)
JEFF BOVA -percussion (2), orchestration (1)
THE BOVALAND ORCHESTRA -orchestra (1)
HADE MACRAE -backing vocals (1÷6)
JUANITA TIPPINS -backing vocals (1÷5)
MAHALIA BARNES -backing vocals (6)
BERNIE MARSDEN -backing vocals (10)
DOUG HENTHORN -backing vocals (11)
PRODUCED BY
KEVIN SHIRLEY
ROY WEISMAN executive producer
REVIEW
Přestože se Bonamassa narodil až na sklonku dekády, má hudbu starých časů v krvi a navíc se nebojí jít ještě dál proti proudu času. Tento trend pak nejlépe demonstruje na aktuální desce "Royal Tea“, ta je v jeho diskografii v lecčems přelomová. Ne že by opustil svou bluesovou tvář (právě naopak), ale forma vyjádření, kterou k tomu využívá, je trochu jiná, než na předchozích albech. Nemění se zcela, Bonamassa moc dobře ví, co si může dovolit a kam až se svými experimenty může zajít, ale přece jen je "Royal Tea" spíše oslava britských bluesových velikánů. Navíc jako vystřižená ze sedmdesátých let. Jeff Beck, Eric Capton, John Mayall, ale i například Gary Moore nebo Rory Gallagher, to byla jména, které se skloňovala nejčastěji v rozhovorech, v nichž se Bonamassa rozpovídal o zvuku nového alba. Inspirace těmito umělci je na "Royal Tea" zřetelná. Naštěstí Bonamassa se nesnížil k tomu, aby kopíroval jejich styl, ale pouze nechal volně plout jejich dávný odkaz, na který narouboval své skladby.